Causa bezdomovec Aleš
Někdo je opovržlivě obloukem obejde, někdo je ignoruje, jiný je polituje, až po některé z nás, kteří na různé žádosti typu: "Nemáš jedno cígo?", či "Nedal byste mi pětikorunku?" jsme schopni zareagovat kladně.
Matka mého syna mi před 10 lety řekla, že mám příliš rozvinuté sociální cítění. Takto to pojmenoval můj blízký člověk. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, pouze nejsem schopen nepomoci někomu, kdo se ocitl v jakékoli situaci, kde si sám neví rady, nebo se dostal do nějaké složité životní situace. Počínaje malým ježkem, který se dostal na frekventovanou silnici, přes nepatrný měsíční příspěvek FOD, až po pomoc příteli, který neví jak sepsat a kam podat odpor proti rozhodnutí správního orgánu.
Cestou na náměstí chodím okolo zdejšího supermarketu, kde již dlouhá léta patří k místnímu koloritu skupinka 4-6 bezdomovců. Jejich typickými znaky jsou pár igelitek, pár týdnů neprané oblečení, neupravenost, balené cigarety a téměř vždy nějaká ta krabice nejlevnějšího bílého vína v ruce. Chovají se slušně a nikoho neobtěžují, to zase jo. Začal jsem si všímat jednoho z nich, říkejme mu třeba Aleš. Pokaždé, když kolem jejich skupinky procházím, na mně pozitivně reaguje, spontánně zdraví, usmívá se, i toho zmíněného vína jsem si u něho nikdy nevšiml. Tak se stalo, že minulý čtvrtek večer jsem se ho zeptal, kam půjde na noc spát. Ukázal kamsi neurčitě rukou a řekl, že tady někde. Dali jsme se do řeči a postupně jsem zjistil, že přespává venku, co bude v zimě zatím neřeší, do Žďáru přišel z Tábora, kde dlouhé roky pracoval u Technických služeb a že je vyučený malíř-natěrač. O důvodech, proč přišel o práci a ocitl se na ulici nejspíš mluvit nechtěl, protože jenom krčil rameny a bylo vidět, že mu to je nepříjemné. Zjistil jsem, že nemá v našem městě trvalý pobyt a že prý mu z toho důvodu nechtějí poskytnout ubytovnu.
Rozhodl jsem se, že mu pomůžu najít práci. Vyptal jsem se ho na jeho základní osobní údaje a ještě toho večera jsem napsal emaily třem zdejším firmám zprostředkovanou žádost o jeho přijetí na jakékoliv pomocné dělnické práce. Budiž těmto firmám ke cti (Colas, Technické služby a největší stavební firma na okrese), že mi od nich ani po 10 dnech nepřišla žádná oddpověď. Shodou náhod jsem následujícího dne na poště potkal dlouholetého kamaráda, který je ředitelem solidně zavedené stavební a investiční společnosti, zabývající se zemními pracemi, přípravami stavenišť a investiční činností ve stavebnictví. Popsal jsem mu situaci a on úplně v pohodě prohlásil: "Jo, přiveď ho, lidi, kteří chtějí makat potřebujeme pořád, ale Jirko, pokud to nebude fungovat a nebude makat, pújde, já se s nikým nese..".
Cestou z pošty jsem to vzal okolo Alberta, kde Aleš vysedával na svém obvyklém místě. Řekl jsem mu, že asi bude mít práci a následujícího dne, že ho vyzvednu a půjdeme se představit panu majiteli. Uložil jsem mu, že se bezpodmínečně musí do druhého dne zbavit svého opravdu nepěstěného plnovousu a když najde způsob, kde a jak, tak se i trochu umýt a upravit.
Druhý den seděl na svém místě v nezměněné podobě. Omlouval se, že mu "kamarád" nepřinesl strojek na holení, a že do "zítra" už bude připravený. Nebyl. Ani druhý, ani třetí, ani čtvrtý den na sobě nezapracoval. Až předevčírem, když zase seděl na svém místě, se svojí partičkou, jsem se ho už přímo zeptal: "Vy o tu práci nestojíte?", načež jsem se dozvěděl, že má velké dluhy a že mu všechno, co si vydělá, stejně seberou, a že to nemá cenu. Tak jsem mu vysvětloval, že to není řešení, takhle se k situaci stavět. Nechci mu křivdit, ale můj názor je, že ho hodně vyděsila představa, že by musel pracovat, a to každý den a skončilo by mu současné povalování na sluníčku a žvatlání s přiopilými kamarády o nesmyslech.
Závěr je tento: jak tomuto segmentu našich spoluobčanů lze pomoci, když ani ten nejkomunikativnější, nejčistší, nejstřízlivější a s jakýmsi vzděláním, není schopen a ochoten se nechat zaměstnat, když mu už i někdo vyšlape cestičku. Je to pro mně dobrá zkušenost. A do doby, dokud se stát bude o tyto naše spoluobčany byť minimálními finančními přispěvky starat, aby měli na tabák, krabicové víno a rohlík s gothajem, a přitom po nich nebude nic chtít, situace bude neměnná.
Jiří Skalský
Causa Lištička od Seznamu - Varování!
V sobotu mi po otevření domovské stránky Seznam.cz naskočila možnost stáhnout si "Lištičku". Neměl jsem to dělat.
Jiří Skalský
Causa vinyly a přátelství
Mám jednoho skvělého spolužáka ze střední školy. V souvislosti s organizací srazu po 30. letech od maturity jsme si začali vyměňovat informace o spolužácích. Od počátku jsme úplně vynechali při komunikaci archaické "Spolužáky.cz".
Jiří Skalský
Causa přerod víček do krabiček
Po 8 letech úvah, po 5 měsících příprav a po několika nocích s kalkulačkou, digitání laboratorní váhou a technologickými tabulkami jsem dnes dotáhl do úspěšného konce záměr - výrobu svých Monti Box® ů z víček z PET lahví.
Jiří Skalský
Causa Nebezpečná rychlovarná konvice TEFAL KI-150
Nemyslím si, že tato konkrétní konvice renomované značky mohla projít řádným schvalovacím řízením ohledně bezpečnosti výrobku. Krátce Vás seznámím s tím, co se mi včera stalo.
Jiří Skalský
Causa Čínské prodlužovací přívody s vypínačem
MOJE VAROVÁNÍ PŘED ČÍNSKÝMI PRODLUŽOVACÍMI PŘÍVODY S 5 ZÁSUVKAMI + VYPÍNAČEM ! Jsou stále běžně dostupné ve všem supermarketech.
Jiří Skalský
Causa Kaufland
Dnes se řetězce předhánějí, jak nás, zákazníky odměnit, když budeme čekat určitou dobu u pokladny, či pokud bude před námi čekat 3, 4, 5 zákazníků a vedlejší pokladna bude prázdná. Ne tak v Kauflandu.
Jiří Skalský
Causa Jindřich Narenta
V roce 1921 se v Praze narodil herec Jindřich Narenta. Jeho filmová i životní stopa se ztrácí počátkem devadesátých let minulého století.
Jiří Skalský
Causa Pravda o 11. září?
Protože jsem zde našel u několika blogů (naposledy dnes u: http://petrbuben.blog.idnes.cz/c/62138/911-fakta.html)nalezl opakovaně pochyby o tom, jak to ve skutečnosti s pádem Dvojčat bylo a protože jsem se dva roky před vojnou a rokem 1989 živil jako projektant pozemních staveb, nedá mi, abych své pochyby, že Dvojčata někdo odstřelil připravenými náložemi, nezveřejnil.
Jiří Skalský
Causa vinná klobása
Táta pravidelně jako jedno z vánočních jídel připravuje vinnou klobásu (kdo holdujeme, tak jsme se právě olízli, že?). Ale chyba lávky - jako mnoho pochutin z dřívějších dob oblíbených - napadají mně masové konzervy, kde opravdu bylo kvalitní maso. Špekáčky, ze kterých nad ohněm táboráku odkapával tuk, nožem nařezaný "ježek" na špekáčku vystrkoval dozlatova opečené ostny, voněl a nepáchl jako dnešní náhražky plné rozemletých kostí a mouky. Vinná klobása, která opékáním ve vrstvě tuku zlátla, křupavěla a nezmenšovala se.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1340x